Copak dělá vaše dítě na netu? A jakoupak jste mu k tomu dali průpravu vy, vy, vy a vy? Internet je jako oheň – dobrý sluha, ale špatný pán.
Dnes jsme se vrátili z předpremiéry filmu V síti, který Bára Chalupová připravila s Vítem Klusákem. O tématu se hodně diskutovalo se spuštěním hithit kampaně filmu, díky které jsme měli tu čest býti prvními zástupci veřejnosti, jež film viděli. Kdo nečetl či neviděl ani jeden z množství rozhovorů, postačí mu snad vyhledávač google. Tam si najde to své.
Vzhledem k předchozím Klusákovým počinům, které mnohdy umně využívaly možností, které jim realita ještě dovolila, mohlo mít pár lidí obavu z toho, jak bude tento projekt fungovat. A právě ono ohýbání reality tentokrát tvůrci použili směrem k, jak sami autoři říkají, predátorům. A udělali to skvěle.
V dokumentu zazní mnoho důležitých informací, ale než vše vyzradit, raději vypíchnu pár z nich a trochu zde rozvedu myšlenky kolem. Přecejen film půjde do kin 27. 2. 2020, tak ať se máte na co těšit.
Předně se film točí kolem toho, že ne každý, kdo si chatuje s 12letou holkou, je pedofil. Jen několik málo procent opravdu je. Zbytek jen využívá své síly, své moci, aby vmanipuloval holku do pozice, kde ji chce mít a zneužil ji (ať již psychicky, virtuálně, fyzicky) k sebeukojení. Proč? No prostě proto, že může… Jak již psala třeba Toybox, kterou zneužil její děda: On nebyl pedofil, on to jen udělal, protože mohl. A s nástupem internetu se ty možnosti rozšířily.
Hodně z natočených chlapů se bude utěšovat tím, že vlastně nikomu nic neudělali. Fyzicky ne. Bohužel psychicky ano a někteří, kdyby se nejednalo o předem připravený projekt, by mohli i fyzicky. Některé momenty filmu jsou velmi mrazivé, nechutné části jsou se štěstím rozkostičkované a přestože právníci dali tvůrčímu týmu zelenou, že mohou „predátory“ odhalit i na plátně, ten se rozhodl, že této možnosti nevyužije a všechny tyto lidi zachová v relativní anonymitě (jasně, známí je a jejich místnosti, hlasy atp., poznají a snad mohu prozradit věc, která ve filmu není, že v případě ústeckého protagonisty se daný problém řešil i s úřady).
Samotný dokument je protkán absurdními a humornými vsuvkami. Naštěstí. Jinak by byl hodně těžce stravitelný. Dívat se na masturbující pány a vžívat se do kůže dvanáctiletých holek byste prostě nechtěli ani tu necelou hodinu a třičtvrtě. To by vám bylo na konci o mnohem víc zle, než vám bude.
Film nehodnotím. To se nedá hodnotit, to prostě musíte vidět.
Jenže základní tezí filmu nemá být jednorázové sdělení, že si děcka mají dávat pozor na individua na internetu. Ano, mají, ale to by ten cíl byl hodně vágní a krátkodobý. To, čeho tvůrci chtějí dosáhnout, je uvedení filmu do škol. Navíc by si přáli, aby díky filmu mohli přeneseně dosáhnout změny osnov, kdy by se děcka v hodinách výpočetky dozvídala spíše než o tom, co je motherboard, o tom, čím je na internetu soukromí, jak s ním zacházet a jak se na netu bezpečně chovat.
Takové jest zbožné přání autorů a možná i nás všech, kteří jsme film viděli, kteří film uvidíme. Průšvih je podle mě ale především v tom, že se soukromím a celkově bezpečností na internetu neumí zacházet ani rodiče dětí. Ne nadarmo server rajče.net býval rájem pro pedofily, protože maminky a tatínci s radostí sdílející fotky dětí z dovolených (které se v moři cákaly dost často nahé) nechávají galerie veřejné. Stejně tak se chovají na sociálních sítích. Sdílí se hodně věcí bez ohledu na jejich dopad.
Závěrem: Pro pedagogy je to povinnost. Tohle musíte vidět, protože to nechcete zažít. Pro rodiče také. Učte svoje děcka zacházet se soukromím, chovat se bezpečně, ať se jim pak nestane, že je někdo bude zneužívat a vydírat.
Poznámka pod čarou: Ve filmu je mírně naznačena i odvrácená strana, kdy některé dívky již i v tomto věku jsou ochotny své tělo zkapitalizovat a proaktivně se nabízí. Za nás to bylo, že si holky budou psát s dědulou smsky a občas s ním zajdou na zmrzku, on jim za to dobije kredit. Teď jsou technologie jinde. Proto si myslím, že i tato strana mince by mohla být do budoucna prozkoumána trochu blíže. Jenže jak to udělat legálně?
Poznámka pod druhou čarou: Ne tak explicitní verze do škol půjde, ale prosím, vážení učitelé, zajděte si v únoru / březnu na tu plnou verzi. Fakt to „chcete“ vidět.