Obětovat se pro vyšší dobro

Občas se mi stane, že se dostanu do míst, kde byste mne nehledali. Nepátrejte, prosím, po důvodu. Nepátrejte, prosím ani, kde jsem byl. Jedno je ale jisté: Po deseti letech jsem potkal opět potkal dva lidi, jejichž slova stojí za to poslouchat. Životní moudrost z nich doslova tryská. Můžete s nimi polemizovat v drobných odchylkách úhlu pohledu, ale nemůžete být v opozici. O rozvíjení myšlenek jednoho z nich, pana profesora Šmajse, je tato má úvaha. Jeho pohled na planetu Zemi, jak se o ni starat a co pro to udělat, sice sdílím, ale nejsem si jist přenositelností těchto myšlenek do ideových hodnot široké společnosti. Omezenost rozhledu a  neochota přinést byť parciální oběti ve prospěch společnosti, pro jakési vyšší dobro, jsou brzdami pro jakýkoliv posun blíže k biofilnímu chování. Cílem mé úvahy je objasnit proč si myslím, že není možné ani během mého života Ústavu Země prosadit.

Pokračování textu Obětovat se pro vyšší dobro

První vážná běžecká zkušenost

Doposud jako kdybych jen tak prolétal. Jakoby to všechno přicházelo samo. Jenže on musel zákonitě někdy přijít náraz. A ten přišel na brněnském půlmaratonu. Nepřecenil jsem ani tak svoje síly, jako spíš jsem podcenil počasí. Zrádnost chladného jarního dne a pichlavého slunka mi totiž doposud byla skryta.

Pokračování textu První vážná běžecká zkušenost

Pokud se slušný Čech nepostará o svého důchodce, nemá co nadávat na stát

Na uprchlické krizi mi vadí několik věcí. Krom toho škatulkování na sluníčkáře a nácky (kde jsem mnohdy pro svůj pro-lidský přístup často označován právě za sluníčkáře – všichni jsme lidi a musíme na této planetě spolu nějak žít, tak si zkusme pomáhat… přesto přese všechno nejsem z dané situace nadšený, stejně jako drtivá většina uprchlíků), množí se na sociálních sítích utvrzování, že „Stát by se měl nejdříve starat o své důchodce a zajistit jim důstojný život a až pak peníze cpát cizincům“. A já říkám, že pokud se o vlastního důchodce nepostará rodina, pak nelze od státu chtít, aby se postaral o své občany.

Pokračování textu Pokud se slušný Čech nepostará o svého důchodce, nemá co nadávat na stát

Na Novej rok, zpátky ni krok

Půjdu si dnes zaběhat i přes to, že mám v tréninkovém plánu volno. Ne, že bych se řídil rčením „Jak na Novej rok, tak po celej rok“, ale abych se pokochal tím množstvím lidí, kteří si dávají novoroční předsevzetí. Už po Vánocích se počet běžců, které v mých hodinách (kolem 21. – 22. hodiny večerní) potkávám, zpětinásobil (místo jednoho jich potkávám pět).

Pokračování textu Na Novej rok, zpátky ni krok

Tak mám za sebou první půlmaraton

… a bylo to moc super… teda až na můj čas. Znáte to, říjen, čas rýmeček, kašlíčků atp. Odpadl jsem tři týdny před půlmaratonem, odpískal jsem ho (původně). Jenže mi to nedalo aspoň bez ambic to zkusit. Přece nezahodím přihlášku a krásné číslo 120.

netříděné poznatky, čistě pro mou paměť

Pokračování textu Tak mám za sebou první půlmaraton

Tudené

Asi si říkáte, co to je? Tudené? No jasně, že je to „studené“. Jen v řeči našeho syna. Je to neskutečné, jak čas letí. Jak život letí. Jakoby měl zdánlivý smysl pro nevyváženost. Chcete-li, aby plynul rychle, míjí vás tempem hlemýždě. Opovažte se ale chtít si jej užívat. To pak zařadí nejvyšší rychlostní stupeň a uletí.

Pokračování textu Tudené

Sólo pro Emu / Íkaros letí vzhůru

Miluju svoji práci. Mohu se při ní přemisťovat tak, jak se mi to líbí a jak se mi to hodí. A tak se tak stane, že se přemístím i do Indies Scope a vyzvednu si Close To Silence od Luno a Íkaros od Android Asteroid. Nechce se mi to hodnotit zvlášť, takže jedem double.

Pokračování textu Sólo pro Emu / Íkaros letí vzhůru

Kolik spálím kalorií hodinovým uspáváním syna?

Capture
image-908685
V týdnu jsem zaslechl celkem „inspirativní“ rozhovor s paní Cajthamlovou na Radiožurnálu. Prakticky potvrdila jediné: V dnešní době, pokud nemáte zázračný metabolismus, musíte prostě příjem vyvážit výdejem. A sezení na zadku v kanceláři či v autě není dostatečným.

Pokračování textu Kolik spálím kalorií hodinovým uspáváním syna?