To tak stojíte mezi milovníky individuální automobilové dopravy a extrémisty, kteří se lepí k silnicím. A snažíte se oběma vysvětlit, že extrém je špatně. A ani jeden z nich to nechápe.

Neštěstím v diskuzi kolem extrémních projevů klimatické skepse a klimatické averze v našich končinách je stále nevyzrálost zdejší averzní komunity a naopak extrémní projevy těch druhých. Na západě už i ropné společnosti uznaly, že klimatická krize existuje. Místo boje proti její existenci se tedy zaměřují na relativizaci jejího dopadu. To je velký posun. U nás se toto téma stále nedostává do bodu, kdy se z jakési ignorující averze stane averze relativizující. Ale dejme tomu, že tam to směřuje.

Proti tomu pak stojí Poslední generace, Extinction rebellion a podobní, kteří extrémními projevy blokují dopravu, ničí majetek a tím jakože poukazují na problémy, které podle nich nikdo neřeší. Přitom jsou jen zaslepeni svým chorobným strachem (nebo vypočítavostí?). Druhý extrém. Vytloukání klínu klínem. Když pak dojde někdo, kdo také podporuje 30 v intravilánu, kdo podporuje demotivaci k pořizování či užívání vozidel ve prospěch hromadné dopravy (a jak je to sakra těžký, když z Brna do Ostravy plné auto jede dvakrát až třikrát levněji než vlak, nebo když hlavní postava těchto extremistů si je recidivista (Londýn, Berlín), který si půjčuje auto, když by mohl jet vlakem, S-Bahnem či U-Bahnem, že…).

Líbí se mi, jak celé toto utrpení popsal Michael Mann ve své knize Nová klimatická válka. To očividně nepoučenci z Poslední generace nečetli, nebo nepochopili (ne, konfirmačním zkreslením afektovaný výcuc někde na webu se nepočítá jako přečtení, milé děti). Krom poukazování na nečisté financování těchto extremistů (což se například později potvrdilo u Just Stop Oil, kde dědička nyní prodané Getty Oil sponzoruje právě tuto extremistickou organizaci… a i kdyby procitla a chtěla najednou po letech, co jej její rodina ničila svět ropou, tak zrovna takové peníze by morálně čistá organizace bojující proti ropě měla odmítnout) se kniha zabývala především přesunem „klimatické války“ z pole averze vs skepse na pole skepse vs skepse. Najednou nebojují „alarmisti“ proti „petrolheadům“, ale „alarmisti“ mezi sebou.

V čem je tedy problém ekologického extrémismu? Vezměme si příklad právě Poslední generace. Vzali si za téma 30 km/h v obcích. Něco, za co se dlouhodobě bojuje nejen v odborné eko-diskuzi, ale také mezi odborníky na dopravu. Naráží to ale na averzisty v politice, kteří nechtějí své voliče „zpomalit“, aby dojeli pozdě do práce. Přitom 30 km/h má svoje plusy – nižší emise, nižší hluk, vyšší bezpečnost a zároveň ve městě, kde dost času popojíždíte (podívejte se na průměrnou rychlost vašeho vozu ve městě) vlastně ani moc času navíc třicítkou nenajedete. Rozdíly by se daly vyčíslit v minutách. To jsou rozumné argumenty. Ale pak přijde pár pomatenců, kteří se přilepí k zemi, k autům, zablokují hlavní tepny, většinu lidí spíš naštvou. Prý chtějí „aby se o tématu diskutovalo“ aniž by byli byť elementárně schopni si zjistit, že se to děje. Pak dojde k tomu, že lidé rozumně argumentující jsou vystaveni nálepkování za komunisty, extrémisty atp., když prosazují agendu, kterou ale měli dříve, než se jí uchopili extrémisti. A s tím se fakt špatně dál jedná. Rozvrací diskuzi. Ať už vědomě či nechtíc.

Další problém pak je v samotném ekologickém hnutí, kdy jedni se snaží něco dělat, druzí pak jedou nátlakové akce, protože jsou přesvědčeni, že je to málo. Většinou nemůžete hledat argumentaci relevantními daty u extrémistů. Jejich tlak je na emoce. Přistupují k tomu, že daty a rozumnou argumentací nikoho neubijete. Tím tedy stojí proti sobě dva tábory, které se dokola obviňují. Jedni nadávají těm rozumnějším, že dělají málo. Ti druzí těm extrémnějším, že jim komplikují práci a že jejich kroky mohou ohrozit vznikající dohody.

A to se hodí právě averzistům, ropné lobby či státům žijících z černého zlata. Proto ropné firmy, blízký východ či jiné ropou bohaté státy mohou chtít hrnout přes různé prostředníky peníze do extrémistů. Proto je tak těžké uvěřit v prozření dědičky Getty. Ukazuje se totiž daleko efektivnější paralyzovat ekologickou niku vnitřním konfliktem, než bojovat proti ní jako celku.

A když se tedy vykašlete na vnitroekologický boj, zavedete diskuzi s milovníky IAD na téma motivace přesunu do MHD různými prostředky (zpoplatnění vjezdu, dražší poplatky za druhé a další auto…) pro plynulejší dopravu, čistší vzduch, více prostoru mezi domy pro život (nikoliv pro auta) a méně hluku, jste označený za komunistu, který chce lidem zakazovat jezdit autem a že zákazy vlastnictví už tu byly před 89.

Ne, jen chci, abychom si všichni za 50 let mohli říci, že jsme tu planetu nezničili tolik, aby se naše děti a vnoučata musely vystřelit do vesmíru, aby přežily. Abychom nasměrovali naše snažení k udržitelnější budoucnosti, nikoliv bezohledným individualitám. A to nemusí znamenat komunismus, jak podsouvají petrolheads. To může být vše krásně ukotvené tržně. Stačí, když si uvědomíme, že naše životní prostředí je vzácným statkem a promítneme do toho problém tragédie občiny.