Od Fredrika Backmana jsem toho četl dost. Muž jménem Ove byl vtipně nečekanej, byť občas smutnej, ale super, Babička pozdravuje a omlouvá se snad ještě lepší. Pobavil jsem se (královsky) u Co by můj syn měl vědět o světe. Zjistil jsem, že Tady byla Britt-Marie je taky zábavná knížka, ikdyž se z Backmanových knih zatím drží nejníže. Tak jsem hned po Britt-Marie po letech, co tu leží, protože jsem se poslední dobou spíše učil, otevřel Medvědín a je to celkem zajímavý twist v tom, jaký příběh Backman píše.

Už to není protkané prvoplánovými vtipy, ani vtipy mezi řádky. Tohle útočí na lidi, jejich důvěru v sebe samé, ve svou výchovu a důvěru jejich dětí a v jejich děti. O tom, že to naše dítě je prostě nejlepší na celém světě. Že z lovce se stává lovený, že z pachatele oběť jen tak neuděláte. Ten konec je na můj vkus … ale víte co? Ten konec je super, ikdyž je mám rád trochu jinak, a protože vím, že to má volné pokračování, asi to přes léto prubnu (už tu leží vedle mě, jen co dočtu Němce od Jakuby Katalpy), než se zas budu muset učit.

Za mě hodnocení tak 4,5 puku z 5.