Upozornění: Oficiální verze projektu na webu damenavas.cz byla průběžně upravována dle požadavků hygieny i dalších stran.
V poslední době slýcháme čím dál častěji, že je potřeba bojovat se suchem. Když už konečně zaprší, voda steče a nic nám nedá.
Dovolím si zde použít úvod metodiky Ministerstva pro místní rozvoj, ve které je hned v úvodu krásné shrnutí problematiky:
„Zvyšováním počtu lidí ve městech, neustálým zastavováním nových území a zčásti klimatickými změnami dochází v zemích s vysokou hustotou osídlení k tomu, že přibývá dešťové vody, která odtéká z území stále více po jeho povrchu. To znamená jinak, než tomu bylo před jeho zastavěním. Povrchovým odtokem je míněn i odtok kanalizacemi, protože to, že neteče voda po ulicích, nemění princip odvodnění. Ten spočívá v tom, že voda je nejkratší cestou svedena do vodotečí, aniž by ji něco zpomalovalo. V současných městech po povrchu odteče 55 % srážek a 15 % z nich se vsákne do země, v území s přirozeným zemským povrchem se vsákne 50 % deště a 10 % odteče po povrchu. Tato čísla vyjadřují důsledek urbanizace.“ (Metodická pomůcka Ministerstva pro místní rozvoj: Vsakování srážkových vod, 2019, Praha; dostupné zde)
Zajímavá a hodnotná na toto téma je i metodika Ministerstva životního prostředí z roku 2015.
Pocitově to všichni ale vidíme sami. Zelené ubývá. Zeleně sice máme dost, ale mnohdy jsou travnaté plochy zažloutlé a neposkytují takový komfort, na který jsme byli zvyklí. Města se přehřívají – ať již tím, že více a více metrů čtverečních plochy je zastavěno, či tím, že sám člověk navíc do okolí vypouští další a další původce tepla – přispívá svou i sebemenší uhlíkovou stopou ke skleníkovému efektu, klimatizacemi odvádí teplo z domů do veřejného prostoru a podobně.
Důsledkem toho, jak se poslední staletí chováme, jsou klimatické změny, které mají vliv na celou planetu. Zpomaluje se Golfský proud, v místech (jako je naše česká země), kde bývalo předvídatelné počasí, se najedou projevují neočekávané extrémy (20 stupňů v lednu / únoru, chladná léta, přívalové deště místo dlouhotrvajících…). A my se na tuto novou situaci musíme adaptovat.
Jak je napsáno v úvodu, velké množství srážek odteče „nenávratně“ pryč. Jen ať nás ta voda neotravuje. Jenže to se ukazuje, že není správná cesta. Musíme se naučit (ne, že bychom to neuměli, ale politicky a urbanisticky) uchovávat vodu tam, kde spadne a distribuovat ji po částech postupně tam, kde bychom ji chtěli mít.
Přístupů k uchování dešťové vody je více. Když si vezmete, kolik vody spadne na panelové domy a kolik z té vody je odvedeno rovnou do kanalizace, říkáte si: A co by se stalo, kdybychom tu vodu ze střech vzali a zalili jí tu zeleň? A ne hned. Uchovejme ji, někde pod zem, do retenčních nádrží.
Jenže narážíme na jednu z nejlepších věcí, která nás potkala, ale zrovna v tuto chvíli nám její respektování přináší trochu vrásky: soukromé vlastnictví. Je třeba si totiž položit otázku: Jak přesvědčit soukromé osoby – ať již majitele celých nemovitostí, nebo členy SVJ atp., aby předělali své svody dešťové vody tak, aby se dala uchovávat v retenčních nádržích v jejich okolí?
Ale jedna odpověď by byla: Pojďme udělat pilotní projekt na městském majetku. Pojďme udělat plácek, kterému bude sbírat vodu sousední panelový dům. Tuto vodu pak systém (bude-li vody dostatek) bude distribuovat ven z retenční nádrže například v podobě vodní mlhy (dalo by se vymyslet spoustu variant, ale kdo jste kdy běželi půlmaraton / maraton ve vedru, víte, jak úžasná jsou mlhoviště :). Já si to před 20 kily taky užíval 🙂 ). Vodní mlha (spouštěla by se v určitých intervalech dle teploty, dle stavu retenční nádrže atp., což by bylo ovládáno zařízením Raspberry Pi či Arduino s potřebnými snímači) by zajistila ochlazení okolí, jeho zavlažení a třeba by si pod ni zašli v parních dnech i kolemjdoucí. Samozřejmě by vše muselo být nastavené s ohledem na to, ať zase v místech, kde bude mlha, nedochází ke zbytečným „bahenním zápasům“. Prostě chytře vzít tu vodu ze střech a použít ji opět chytře na zavlažení zeleně a případně svlažení kolemjdoucích.
Líbilo by se Vám to? Mně ano a jsem přesvědčen, že by to mohlo fungovat i ve větším měřítku.
A ve chvíli, kdy máte fungující projekt, se kterým je spokojenost, se pak daleko jednodušeji prodávají projekty větší škály. Daleko spíše pak přesvědčíte SVJ a družstva, aby se na tom s Vámi podíleli a podobný projekt umožnili i v okolí jejich nemovitostí.
Abych jen neteoretizoval, sedl jsem si tedy a na části pozemku 7652/22 KÚ Židenice (MČ Vinohrady), který je i v plánovaném územním plánu navržený jako zeleň, zkusil spočítat celkové náklady na pořízení rezervoáru, který by jímal vodu z vedlejšího domu v majetku městské části (čp. Pálavské náměstí 4102/1, 4103/2) vč. návrhů prvků okolí tak, aby docházelo k vhodnému svlažení okolí v horkých měsících. (Jen je třeba brát ohled na fakt, že západní hrana pozemku naléhá na kolektory. Je tedy vedení odtoku dešťové vody, které bude realizováno nad nimi, provádět se vší opatrností a řádně jej zabezpečit, aby neorhozilo fungování kolektoru.)
V návrhu je počítáno napojení na stávající okapy, podpovrchové svedení této vody do rezervoáru na hraně parku. Dále 5 míst s mlhovištěm v různých částech parku, ke kterým je třeba dovést jak vodu z rezervoáru, tak také napájení pro řízení rozstřiku.
Náklady by mohly být následující (čerpáno z cenyzaprojekty.cz, freko.cz, cenikremesel.cz, topnadrze.cz, hornbach.cz; ceny vesměs nadsazeny pro rezervu):
- Projektová dokumentace: 250 000 CZK
- Zabudování nádrže, přívody a odvody vody (vyvedení dešťosvodů z domů, výkopy, betonování, příprava na přívody vody a odvody do kanalizace, další výkopové práce na přívod vody k mlhovištím, instalace mlhovišť): 1 880 000 CZK
- Mlhoviště 4ks: 218 500 CZK
- Další materiál: 150 000 CZK (čerpadla, přívody vody k mlhovištím, elektromateriál k mlhovištím, filtry pevných částic)
- Údržba 3 roky (2x za rok + rezerva pro mimořádné úhrny): 40 000 CZK / rok, 120 000 CZK celkem
- Parkové úpravy (osetí dotčených míst ap.): 20 000 CZK
- Automatické ovládání čerpadel a mlhovišť (spouštění jen při určité hladině, teplotě atp.): 40 000 CZK vč. provozu na tři roky (Raspberry-pi, programování, komunikace wifi / GSM)
- Rezerva na opravy zařízení z důvodu poškození vandaly: 200 000 CZK
Celkový rozpočet: 2 878 500,-
(Na přání koordinátorky byly některé položky v PaRo přepsány a přidala se ještě další rezerva. Projekt tak v PaRo svítí s 3 mil. rozpočtem.)
Tento projekt je zároveň navržen do participativního rozpočtu města Brna – DámeNaVás.cz – určitě budu rád, pokud jej zde podpoříte (už je to online, hrňte mi tam podporu, naše klima si to zaslouží). Pomůžete tak pilotáži většího projektu, který může změnit zacházení s vodou v našem veřejném prostoru.