Vracím se zase o něco zkušenější

Blog jsem před lety zrušil. Důvodem byl především posun v osobním životě a že blog nebyl prioritou. Stále není, ale psaní mi chybí. Poznal jsem to, když jsem začal psát krátký scénář pro naši malou dětskou jednorázovou hru. Píši si tu pro sebe. Rozjíždím to tu znovu jen pro tříbení psaní a seřazení myšlenek. Nemohu slíbit, že to bude pravidelné. Mohu slíbit, že to budou poznámky pro mne nějakým způsobem zajímavé.

Proč to tu tedy hnilo?

Každý rok totiž musím pro sebe něco udělat – musím se nějak osobnostně posunout. Poslední tři roky jsem ale dělal jen jedinou věc – věnoval svůj volný čas dalšímu vzdělávání. Běh šel stranou (také jsem dost přibral), stranou šla má záliba v knihách. Ne úplně, ale od státnic, které byly 5. 6., již čtu třetí knihu. Tolik jsem jich při studiu přečetl za celý rok. Stranou jsem dal prakticky všechny koníčky (krom hudby). Nemohla jít totiž stranou práce ani rodina.

Tři roky jsem věnoval poznávání toho, že univerzitní vzdělání vám po letech praxe dá daleko více, než když se na univerzitu hlásíte hned po střední škole. Nebo jsem jen možná konečně věděl, co od univerzity vlastně očekávám. Každý jeden předmět mne posunul dále. Psychologie, ekonomie, podniková ekonomika, management… Hodně věcí aplikovatelných do praxe. Byly to tři roky, kdy jsem lavíroval mezi přepracováním, přežitím, ale také mezi eufórií a radostí z poznání. Tři roky, které jsem zakončil bakalářskými státními zkouškami, ve kterých jsem si vedl velmi dobře (tedy za B). Tři roky, během kterých se rozšířila i naše rodina. Dokončil jsem studium se třemi dětmi a prací na plný úvazek. Děkuji všem, kdo mě ve studiu podporovali. Vzhůru do dalších dní, další výzvy čekají. Další snad zase za dva roky, protože ve studiu pokračuji do navazujícího magisterského studia.

A vzhůru také do obnovení tohoto mého království.

Vítejte tedy zpět.

… a třeba budu postovat i něco na pokračování…